Rodinná Travná

1.5. - 4.5. 2008

Tato Travná byla v něčem nová..

, jiná a v něčem zase hodně podobná těm, na které jezdíváme obvykle.

V domě bylo plno, ale ne tak, jak to znají mládežníci. Bylo velmi rušno, plno dětského křiku, běhání s míčem po chodbě a plno dětského smíchu i pláče.

Dovolte nám, abychom vám přiblížily, jak jsme tuto Travnou prožily my.

Na starost jsme měly program pro děti. Ten byl samostatně dvakrát. A to v pátek v podvečer a v sobotu dopoledne.

V pátek náš program začínal večeří. Po úspěšném nakrmení dětí jsme se pustily do vyprávění o Noemově arše. Nejdříve si děti poslechly vše podstatné o Noemovi, potopě a smlouvě a pak jsme se pustily do skládání a malování papírových lodiček, které jsme pak později pouštěli na vodě. Pokoušely jsme se s nimi hrát hru na archu se zvířátky. Ta se sice nevydařila úplně podle našich představ, ale děti se bavily a to jsme chtěly. Nakonec jsme se učily písničku o moudrosti a to už přišli rodiče a následoval večerníček Kvak a Žbluňk.

Potom, co rodiče uložili děti, jsme měly možnost s nimi posedět v Ohřívárně a naslouchat jejich sdílení, jaká úskalí a radosti je v manželství provázejí.

Druhý den po snídani byl opět přichystán samostatný program pro rodiče a samostatný pro děti. Tentokrát jsme s dětmi probíraly Jonáše. Děti pak tvořily velkou koláž velryby. Trhaly, lepily, malovaly, což se jim líbilo. Po dokončení díla jsme jim sestavily překážkovou dráhu, jako názornou ukázku toho, že pro Jonáše nebyla cesta do Ninive jen tak snadná. Pak jsme s nimi šly ven na krátkou procházku. No a když děti objevily posed, o zábavu bylo postaráno až do oběda.

Sobotní odpoledne bylo volné. Kdo chtěl mohl jít na procházku, někdo maloval trička, někdo květináče a někdo jen tak užíval pohody. Večeře byla u ohně: Výborné špekáčky a jako dezert opékané marshmallow.

Před spaním si děti poslechly další příhodu o Kvakovi a Žbluňkovi.

Večer následovalo opět posezení v Ohřívárně,ovšem tentokrát to bylo zpestřené Vaškovou pantomimou.

V neděli po snídani a úklidu jsme vyjeli na bohoslužby, kde byla po několika letech nedělní škola, ve které jsme dětem povídaly o Božím trestu, o Ježíšově oběti a odpouštění. Po bohoslužbách jsme se rychle naobědvali (aby někteří z nás stihli vlak) a pak už se rozjížděli do svých domovů.

Toto setkání na Travné pro nás bylo náročné v přípravě i v tom, abychom udržely pozornost dětí, které nám byly  svěřeny.  Rády si však program pro děti na příští rodinnou Travnou nachystáme  znovu, protože to vše pro nás bylo velmi obohacující, poučné a určitě jsme získaly další zkušenosti, za které jsme moc vděčné. Bylo fajn strávit těch pár dnů na Travné trochu netradičně, ovšem s radostí a zábavou.

Chceme tímto poděkovat Dance a Jaredovi, kteří se chopili přípravy tohoto setkání, všem kteří přijeli a hlavně našemu Pánu, bez něhož by to nebylo.

Ester Krupová a Eva Urbanová

Setkání rodin - jak jsem to prožila.

Znáte tu zvláštní atmosféru očekávání-jako kdysi -kdo přijede, koho potkám. Nejprve jdeš těmi známými místy až k domu, je to síla, tolik vzpomínek. Už jsi na prahu domu, tak teď, vkročíš dovnitř  a ... už jsi ve víru setkání. Chvíli tápání, já bych tě nepoznal, snad po hlase. Letmé okukování, ta se změnila, ten je stále stejný. A nová setkání s neznámými, kteří jezdili v jiný čas než vy. Tak to je Travná po 15-ti letech. Alespoň pro mě. Každý, kdo se letos v květnu sešel na 1.Setkání rodin, si toto místo nese v srdci. A nezáleží, jak často a dávno na Travnou jezdil.

Setkání se velmi povedlo díky pevnému vedení Danky Záclonky, jejího manžela Jerryho a Evy Urbanové. Neslose v křesťanském a přátelském duchu.

Ráno snídaně jako od maminky, tedy vlastně švédské stoly (to nepamatujete, co?) Poté dopolední duchovní program pro dospělé. Děti měly svůj bohatý program jinde. My rodičové jsme se zamýšleli, sdíleli a modlili. Téma 5. Mojžíšova 6,5nn. Nevěřila bych, že mi to tolik dá, ale dodnes z toho čerpám. Znovu mě to nasměrovalo více k Pánu. Tolik mě to oslovilo hlavně díky možnosti být sám se svými myšlenkami, bez dětí. O ty bylo výtečně postaráno.

Oběd neměl chybu. A po něm odpočinek s dětmi. Program odpoledne byl tvořivý. Někdo šel na procházku, jiní se zapojili do připravených akcí- malování na trička. Báječné pro nás tvořilky! Ani nevím, co dělali tátové... Po večeři večerníček, jednou i s pantomimou. A děti šly na kutě. Ve 20:30 se rodičové sešli dole v ohřívárně. Otevřeli víno, zapálili svíčky, rozbalili pochutiny a rozpovídali se o sobě. Jak jeden druhého našli, co se díky partnerovi naučili o Bohu, veselé příhody ze života, aj. No, je užitečné se občas zamyslet nad životem, a ne jen ho žít. Završením pobytu bylo tradiční shromáždění na faře v Javorníku. Poté teplý evangelický (mňam) guláš do břicha na cestu a odjezd každý do svých domovů.

Tak nevím, jestli příště přijedu zas :). Ráda nechám volné místo někomu dalšímu, kdo tak výbornou akci ještě neokusil. Vím totiž jedno, že se na Travnou budu vracet i jindy. Je to má srdeční záležitost. A teď už i mých dětí.

S láskou, Elen Hlavsová.

Jak se nám líbilo na rodinné Travné…

Přiznáme se, že náš odjezd na Travnou byl protkán do značné míry jistými obavami. Jednak z vytopení – opouštěli jsme byt ve stavu, kdy k nám kapala od sousedů voda, a dále také z dlouhé cesty a vůbec z celého pobytu na Travné. Tak úplně jsme si nebyli jisti, zda to naše děti (Kačenka 2,3 roky, Dominiček 10 měsíců) celé zvládnou tak, abychom si to i my rodiče užili…

Cesta z Brna na Travnou vskutku náročná byla – místní objížďka na rychlosti nepřidala a děti si krátily cestu hrou na řvoucí divou zvěř. S manželem jsme již začali klesat na mysli v tom smyslu, že nám ta cesta za ten křik opravdu nestojí….Ale….o to příjemnější bylo milé uvítání, když jsme dorazili. Dokonce nám byla přenechána Vydrárna! To už se skóre jaksi začalo obracet k lepšímu. No, a pak už následovala jen samá další pozitiva J. Bylo do sytosti postaráno o naše tělo i ducha.

Tak například jsme uvítali, že jídlo je zajištěno. Také jsme si s manželem i popovídali o věcech, na které obyčejně nezbývá čas. Nabízel se i prostor být pospolu jakožto rodina a chodit do přírody, což milujeme. A co se týče duchovního programu, byli jsme z něj nadšení. Téma „jak předávat víru našim dětem“ bylo pro nás „trefa do černého“, jelikož o této otázce už nějakou dobu doma přemýšlíme, a tak jsme ocenili společné sdílení a inspiraci v této oblasti.

Zcela jistě naše nadšení zapříčinila i skutečnost, že jsme se biblického studia mohli účastnit společně oba, což už se nám nepoštěstilo ani nepamatujeme. O děti bylo totiž v průběhu programu úžasně postaráno. Naše Kačenka byla ještě týden poté plna dojmů a nadšená, že chodila za tetami do „školky“.

Celkově panovala přátelská a milá atmosféra. Nám bylo na Travné zkrátka fajn. Shodli jsme se s manželem, že taková rodinná Travná nám vlastně chyběla. Těšíme se proto na další rodinné travňácké setkání.

A co ta potopa u nás doma? Ta se naštěstí nekonala… 

Srdečně zdraví Pokorní