Silvestrovská Travná 08/09

Reakce účastníků

Pohled Jany Škubalové

I já patřím mezi ty, kteří rádi už celá léta jezdí oslavit Nový rok na Travnou. Když se náhodou někde zapomenu v zahraničí, vždy na trávňáky vzpomínám a chybí mi toto společenství tolika různých úžasných lidiček protkané přítomností našeho ještě úžasnějšího a neustále nás překvapujícího Pána. Letošní modlitební řetězec byl velkým překvapením, byl nám totiž svěřen velký úkol : prosit za uzdravení Šimona Janči. Přece nemůžeme přijít o nastávajícího trávňáka ne? :)

K silvestrovské Travné patří i tradiční ztišení u svíček. Tato krásná tečka za uplynulým rokem nám pomáhá si ve sdílení uvědomit, co vše krásného nám starý rok přinesl a v tajnosti na papírku přednést Pánu naše plány na rok nový.

A možná že by stálo za to teď napsat i něco o tom, co na této Travné bylo nové. Tak třeba už jen doba trvání, tentokrát to bylo 9 dní! Delší Travnou jsem ještě nezažila! A možná právě proto tam tentokrát byla taková pohoda, kterou jsem já osobně s časem ke ztišení nejvíce vyhledávala. Rozárka, psisko to správcovské, se tak stala moji věrnou družkou a přítelkyní :)

Z mých vzpomínek asi ani nikdo nevymaže ten úžasný stop, kdy se nás do jednoho auta naskládalo celkem 6 včetně všech batohů…. A pak že nemá smysl stopovat že?

Velké díky patří hlavně Evce Urbanové, která pro nás všechno hezky zkoordinovala, naší milé kuchařce Broně, hudebníkům a taky našim čtyřnohým spoluúčastníkům – Rozárce a Terezce, které se postaraly o velký kopec zábavy.

Jana

Pohled Petra Jasinského

Celé téma této Travné bylo Dárek, nebo dar. A jsem moc rád za toto téma i za to že díky delšímu časovému rozpětí jsme měli dost času se naň podívat z různých úhlů. Např. kdo vlastně nosí o vánocích dárky a o jaký dárek vlastně jde, zda sami umíme dárky dávat, ale i přijímat a či po nás náhodou nějaký ten „dárek“ Bůh také nevyžaduje a kolik by to mělo dělat z našich příjmů. Znovu po dlouhé době čtu knihu K jádru křesťanství od C.S.Lewise a po odjezdu všech jsem objevil také část týkající se dávání.

Ve zkratce tam autor píše, že dobročinnost je jedním ze základů křesťanství, ba dokonce se u Mt 25, 31-46 zdá, že se na ni vše převádí. Je prý sice dobré pokoušet se vytvářet společnost, kde bude co nejméně takových potřebných, ale to nás křesťany nezbavuje povinnosti dávat. Neboť to, že hmotně něco dáme, je spíš až druhořadé. Jde tu spíš o postupnou proměnu nás samotných každým rozhodnutím uposlechnout Ducha svatého a dát, pomoci, učinit správnou věc. A každé takové rozhodnutí nás buď proměňuje směrem k nebi nebo peklu (to pokud se rozhodneme proti Duchu). A kolik máme dávat. Autor se obává, že víc, než kolik dokážeme ušetřit. Tedy pokud žijeme se stejným standardem jako ostatní lidé s podobným příjmem, pravděpodobně dáváme málo. Měly by totiž existovat věci, které si právě kvůli své dobročinnosti budeme muset odepřít. Na závěr jmenuje ještě dvě největší překážky dobročinnosti. Strach z nejistoty a pýcha v utráceni na viditelných místech (nejen na blahobyt, ale spropitné, či třeba pohostinnost) a malé výdaje na místech kde si toho téměř nikdo nevšimne – na opravdovou dobročinnost. Rozhodně doporučuji si celou knihu přečíst, stojí za to.

Jas