Silvestrovská Travná

Ahoj...

Neviem ako by som prispela do časopisu, pretože neviem akú by to malo mať štylistickú podobu. Tebe poviem bez problémov, že na Travnej som prežila veľmi pekný čas, že neľutujem dlhú, časovo náročnú cestu, pretože sa mi to vrátilo v podobe nových priateľstiev, zážitkov. Bola som povzbudená tým, že som videla ďalších súrodencov v Kristu, že sa snažia žiť život v Jeho blízkosti. Veľkú silu mala pre mňa aj Večere Pane, keď vonku všetko búchalo - ohňostroje.. a my sme mohli byt v stíšení pred Pánom. Vždy si to pripomeniem keď mam problém, keď sa okolo mňa deju zle veci, ja sa môžem skryt u Boha a mat srdce pokojne a spoliehať na Jeho pomoc. Ďakujem všetkým...

Pokoj Vám,

Majka

Obsahy programů:

Nemáme „právo na štěstí“?

Na začátku této úvahy na téma štěstí a oprávněnosti našeho nároku na něj bych se chtěl zastavit u definice slova „štěstí“, které se dnes skloňuje ve všech pádech všude kolem nás.

Co to štěstí vlastně je? Na začátku je třeba si uvědomit, že pojem „štěstí“ lze chápat ve dvou různých rovinách – tou první je BÝT ŠŤASTNÝ a tou druhou MÍT ŠTĚSTÍ. Jaký je mezi nimi rozdíl? Slovíčky „mít štěstí“ označujeme určitou člověku příznivou událost, na jejíž existenci či objevení se nebylo možno valně se spolehnout, neboť v rámci dění byla jen jednou z možností s jistým stupněm pravděpodobnosti. Naproti tomu slovy „být šťasten“ označujeme zpravidla psychický, nejčastěji citový, prožitek člověka. V takovém případě je třeba zdroj štěstí hledat uvnitř člověka namísto vnějších faktorů fungujících v předchozím případě.

Z logiky věci je jasné, že v rámci daném nadpisem se budeme dále zabývat pouze pojetím ve smyslu „být šťasten“.

Existuje někde oficiálně zakotveno „právo na štěstí“? A co si pod tímto souslovím vlastně máme představit? V Bibli se o žádném „právu na štěstí“ nepíše a dokonce se výslovně nezmiňuje ani slůvko „štěstí“. Vždy jde o slovní spojení související s ukotveností v Pánu či víře. Častokrát se také díky tomu nabízí jakási zaměnitelnost pojmů „štěstí“ a „radost“ či „blahoslavenost“. Boží chápání štěstí je tak postaveno trochu jinak než to naše. Bůh nám předkládá jako štěstí věčné přebývání v jeho blízkosti a účast na oběti Ježíšově.

V lidských zákonech se lze s formulacemi týkajícími se štěstí a práva naň setkat. Co to však znamená? Rozhodně jde pouze o jakési deklaratorní formulace – štěstí nelze soudně vymáhat. Také to znamená, že musíme „jít za svým štěstím“ zákonnými a morálními způsoby či prostředky, že štěstí jednoho nemůže být postaveno na neštěstí druhého či druhých.

Je štěstí záležitostí trvalou či jen přechodnou? Myslím si, že obě formy jsou v našich životech přítomny. Nejtrvalejší hodnotou našeho štěstí je Bůh – se všemi zaslíbeními, se vším co pro nás činí, se vší láskou, kterou nám dává najevo. To je štěstí, které můžeme prožívat den co den, hodinu co hodinu, minutu co minutu. Ale náš život obohacuje i spousta drobných „štěstíček“, které pro nás mohou mít obrovský význam právě v daný okamžik. Každý z nás si určitě na nějaký takový intenzivní prožitek vzpomene.

Co říci závěrem? Dopřává či upírá nám Bůh právo na štěstí? Odpověď zní: ano i ne. Ano – v případě záležitostí týkajících se toho, co překračuje mezi jím vymezené a porušuje jím stanovená morální pravidla. Ano v případě, že porušujeme platné zákonné normy.

Ne – v případě, že ho máme jako nejvyšší autoritu ve svých životech – a dokázal to obětí svého Syna na kříži – proto, abychom mohli být šťastni ve věčném království. A díky Němu nakonec můžeme prožívat i spousty takových obyčejných a přesto povznášejících pocitů štěstí. Díky Pánu za ně.

Black

Kněžky v církvi

Asi měsíc dopředu mi přišel od Vojty email, zda bych nechtěl mít program na Silvestrovské Travné. Snažil jsem se mu sdělit, že to asi není nejlepší nápad, nicméně nejspíš zašuměla mezilidská komunikace či co a já jej dostal. No, alespoň jsem si koupil novou knihu.

Obdržel jsem téma Kněžky v církvi. Mnohým to asi nic neřekne, ale jedná se o problematiku žen jako kněžích. U nás u Českých bratří jde o farářky. Naše církev sice tuto otázku již docela dávno vyřešila, nicméně ona sama je ceněna pro možnost různých názorů i pohledů a tak jsem dopředu tušil živou diskuzi. Navíc tu pravidelně jezdí členové jiných církví i naši nevěřící kamarádi, což diskuzi rozhodně podpoří. Jak se dalo očekávat, tábor diskutérů, pokud šlo vůbec o diskuzi, se rozdělil na liberální křídlo prosazující rovnoprávnost mužů a žen a dogmatickou část opírající svůj názor o biblické epištoly a dále o víru v samotnou Bibli a Pána Boha.

Kupodivu autor knihy „Bůh na lavici obžalovaných“, S.C.Lewis nevyvrací rovnoprávnost, ba naopak říká, že ženy jsou v mnohém schopnější než muži, ale pro potvrzení svého názoru nepoužívá biblických textů, u nichž není jednoznačné (někteří v tom jasno mají), zda platí všeobecně či byli směrovány určitému sboru. Naopak říká, že pro samotnou pastoraci jsou rozhodně schopnější pro vrozenou schopnost empatie a širšího rozhledu ženy. On sám ale vidí problém v tom, že farář není pouze pastýř a dokonce není ani jen náš zástupce před Bohem. Je totiž i zástupce Boha pro nás, např. když k nám mluví z kazatelny.

Jsou totiž povolání, a takových je většina, kde na pohlaví nezáleží. Jde tam pouze o klady projevů mužství či ženství. Pan Lewis tvrdí, že povolání kněze je ale jiné a na pohlaví zde jistě závisí. Pokud by nám totiž Boha představovala žena, vyvozuje dále autor, znamenalo by to, že by Bůh mohl být také Ona. Tedy naše “Matka“ a Ježíš „Její“ „Dcera“. Říká, že to by již nebylo křesťanství, ale jiné náboženství. Bůh není zcela nepohlavní bytost. Chce, aby se mu říkalo Otec a Ježíšovi Syn. A myslím, že jde hodně o ten druh vztahu, než o samotný rod. Protože vztah otce a syna je vždy dost odlišný od vztahu matky a dcery. A nejde tu jen o Ježíše, ale i o nás, protože i my jsme Boží děti. Vůči Ježíši jsme Jeho nevěstou a ne ženichem, což v Biblické terminologii naznačuje, kdo je čí hlavou a kdo je komu podřízen.

C.S. Lewise mám jako autora hodně rád, ač jsou jeho knihy hodně náročné čtivo. V tomto „důkazu“ mi ale přesto něco chybí. A to bližší osvětlení přechodu ženy jako kázající nám slovo Boží, tedy do určité míry zastupující v ten okamžik Boha, a Bohem jako ženou. Sám docela souhlasím s důsledky, které vyvozuje, ale uniká mi proces, kterým se k důsledkům dostal. Rozhodně naprosto souhlasím s názorem, že málo mužné muže nikdy nemohou nahradit ženy, které mužné nejsou vůbec a mužnost od nich nikdo ani nečeká. A že je tedy potřeba pracovat na mužnosti mužů a ne je nahrazovat ženami, tam kde to není možné (role otce v rodině). Respektive, že z tanečního páru nikdy nebude dobrý taneční pár, pokud se muž nenaučí partnerku vést a nic nepomůže, když při tanci povede ona.

Napadá mne už jen jediné. Jestli se dnešní společnost nevzdálila od Božího stvoření natolik, že jej zohavila tak, že už asi máme i mužné ženy. Takovou evoluci rozhodne akceptovat nechci a je jen otázkou, kam až by nás to zavedlo. Žena pro mne vždy bude ženou jen tehdy, když bude mít svoji ženskost. Bez ní to už ani nemůže být žena.

Jelikož ale nejsem zdaleka tak inteligentní jako pan S.C.Lewis, radím vám, aby jste si tuto část knihy přečetli sami a nespokojili se mým pochopení této úvahy.

Petr

Zázraky

Definice: Zázrak je vše, co nás potkalo nebo o čem se dozvíme. Je to vždy skutek, který se nedá logicky vysvětlit a jehož podstatou nejsou naše schopnosti, díky kterým by se uskutečnil.

Všemohoucí Bůh: Bůh je opravdu Všemohoucí. Z Boží strany je vše v pořádku. Bůh je stejný jako byl dříve. Věříme ve Všemohoucnost Boha i dnes? Jsme připraveni, že by se i v našich sborech a shromážděních mohly dít zázraky?

Kdo, jak a kdy: Bůh je suverénní, nenechá sebou manipulovat. Je připravený nám žehnat a přiznávat se k naší víře a modlitbám. Chce, aby Jeho moc sláva a láska k lidem byla skrze církev zjevována. Dříve skrze proroky, dnes skrze poslušné učedníky ochotné se nechat povolat, zmocnit a použít.

Prostředník: Člověk věřící v Boha, který i dnes koná zázraky. Člověk znovuzrozený a žijící v poslušnosti Božího slova. Člověk mající hluboký osobní vztah s Bohem. Člověk otevřený vedení Duchem Svatým.

Proč jsou důležité: Ukazují na rozdíl mezi bohem tohoto světa –Satana - a jeho pomocníků a Svatým Bohem. Prokazují a usvědčují lidi z nevíry a přivádějí k víře. Jsou konány bez rituálů, bez manipulace s lidskou psychikou. Ukazují na realitu Božího království již nyní.

Někde se dějí, někde ne: Proč tomu tak je ani mně není zcela jasné.

Můj názor a zkušenosti:
- předpokladem je věřit, že Bůh je chce i v dnešní době konat.
- mít víru v Boží Všemohoucnost a lásku.
- být připravený, že i mně si Bůh chce a může použít k vykonání zázraku.
- znát, co Bible říká o zázracích a těch, skrze které je Duch Svatý koná.
- toužit a modlit se, aby se i v mém společenství a celé církvi zázraky děly.
- hledat Boží vůli a taky jí konat.
- věřit v Boží zaslíbení.

Otázky a témata pro skupinky:
Všemohoucnost Boží - Exodus 3. kapitola
Karmel - 1.Královská 18. kapitola
Pán Ježíš a prvotní církev - Lukáš. 18,35 – 43; Skutky 3. kapitola + 4, 23 - 31,
Boží zaslíbení pro církev - Lukáš. 10, 19; Římanům. 1, 16; 8, 38 – 39;
2.Petrův 1, 3; Zjevení 3, 8; 1.Korintským. 4, 20; 12, 6; Efezským. 3, 20; 6, 10;
1.Tesalonickým. 1, 5; Židům. 2, 4; 1.Petrův 1, 12;

Charlie

 Adolfovo půlnoční kázaní

Izajáš 4:2-3: „V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou, plod země důstojností a okrasou pro ty z Izraele, kdo vyvázli. Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě.“

Izajáš 1:3: „Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý."

Bůh nás varuje před odpadnutím. Příkladem věrnosti a pokory jsou nám zvířata. Z jejich poslušnosti a snášení dobrého i zlého od jejich pána se můžeme učit i my být věrni Bohu vírou i skutkem.

Písmo ukazuje na dnešní dobu velkého odpadnutí od víry v Boha. Jen malá část zůstane věrná a málo z ostatních se na víru obrátí. Jen málo bude těch, kteří porozumí, o čem víra je a jaký má význam pro život člověka. Bůh to dokáže skrze svou moc a věrnost.

Člověk má hledat, jaké má vyznávat priority a v jakém pořadí. Má si uvědomit svou slabost a pokořit se k víře v živého a Jediného Boha. Skrze Pána Ježíše Krista a Jeho kříž je možné dojít spásy. Boží království je přítomné a dostupné každému. Očekáváme 2.příchod Pána Ježíše na zem. Nebuďme zahledění do sebe.

Otevřme své životy Duchu Svatému i přesto, že to může znamenat a trpět i posměch od nevěřících. Duch Svatý nás chce posilovat a svědčit skrze nás o pravdě Boží, aby taky uvěřili. Nechme se vést a čekejme na mocné skutky, které chce Bůh skrze nás vykonat.

(zapsal Charlie)