Vyučování - vize

Tři principy

...které by nám měly pomoci řešit ty výše zmíněné problémy.

Jak se učíme? Když se chci naučit něco nového, jak to děláme?

• Pozoruju druhé, kteří to už dělají
• Můžu se jich ptát – záleží na tom, jestli si to můžu dovolit, jestli mám někoho blízkého, kdo tomu rozumí; je důležité, aby nám mohl někdo říkat, jaké děláme chyby (nechám si radit)
• Učíme se tím, že to děláme

Jak je to ve víře? Když se chceme naučit žít po vzoru Ježíše, když chceme růst duchovně? Jak se učíme tohle?

• Prvně je třeba si přečíst návod (Bible je základ)
• Je dobré mít mentora, někoho, kdo mě doprovází a vede; mezi vedoucím a vedeným by měl být dobrý vztah
• Být součástí společenství (nemusí mě vést jediný člověk, ale je to asi lepší)
• Je důležitá upřímnost před Bohem, otevřenost k učení, ochota Boha poslouchat a měnit svoje zvyky a návyky. Je potřeba očekávat, že Bůh mě bude chtít vést a že mi bude mluvit do života. Hodně to souvisí s otázkou autority – vidím učitele (Boha, Bibli, mentora) jako autoritu?

Často bereme v církvi vyučování tak, že chceš-li mít konfirmaci, chodíš na setkání, kde se učí o tom, co je vyznání, večeře Páně atd., nebo chceš-li být farářem, musíš udělat těžkou školu – a zůstává to na úrovni předávání informace; chybí tam zmíněné věci – autorita Bible, společenství, nějaký jeden konkrétní vedoucí atd.

V Bibli čteme...

Jan 5: 37 – 40:

A sám Otec, který mě poslal, vydal o mě svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář a jeho slovo ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal. Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.

Kontext je ten, že farizejové se navážejí do Ježíše proto, že uzdravoval v sobotu. On pak začíná dlouhou promluvu o sobě, svém poslání (19 – 30) a pravosti svého svědectví (31 – 47). Právě tam říká "neslyšíte Boží hlas" – protože neposlouchali Jeho. Kde byla chyba?

• Chyba byla v jejich představě toho, jak má vypadat to Boží slovo a Boží jednání (a Boží syn)
• "Zkoumáte Písma a myslíte si, že máte věčný život; a Písma svědčí o mně" – soustředili se na Písmo a ne na to, co je za ním, na podstatu; zajímala je jen informace
• Neviděli souvislosti mezi těmi věcmi, které v Písmu četli

Ježíš tu mluví o teorii poznání (epistemologii) v praxi – "problém není v tom, že nestudujete písmo, že byste ho neznali; nebo že byste se podle toho nesnažili žít". Přesto, že to dělali, Ježíš říká "neslyšeli jste Jeho hlas". Ten důvod je "nechcete přijít ke mně, abyste měli život". Ještě dále říká "Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu" (v. 42)

Chce-li někdo poznat pravdu, základ musí být ve vztahu. Poznání nejde získat jen z informace. Chceme-li znát pravdu, musí to být ve vztahu s Ježíšem. A poznání je více o víře a vztahu, než o smyslovém (empirickém) prozkoumání něčeho – protože Ježíš říká "můžeš znát celé písmo, ale chybí-li k tomu víra (vztah se Stvořitelem), je to k ničemu". Počátek poznání je bázeň před Hospodinem – je to stejná věc řečená jinak.

Princip první – Sola scriptura

Jakou roli v tom poznání hraje Bible? Musíme umět číst Bibli, abychom mohli vést druhé (učit je, jak číst Bibli) – ale nebýt v tom jak farizeové, kteří si mysleli, že sežrali všechnu moudrost světa (jejich problém byla pýcha). Potřebujeme pokoru – oprostit se od způsobu uvažování "já si vybírám, co je pravda a co budu respektovat" a přijmout, že Bůh je autorita. A to musí vyplývat ze vztahu s Ním. Je důležité, aby Bible byla vyšší autoritou, ne něco, co můžeme libovolně analyzovat a zkoumat do detailu s tím postojem, že já jsem nad Biblí.

Pro nás je tohle velmi důležité – chceme-li učit sebe i druhé, musíme hledat pravdu v Bibli a mít ji jako autoritu:

Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

—Žd 4: 12

Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy.

—2. Tim 2: 15

Princip druhý – ve společenství s Ježíšem

Musíme se učit ve společenství s Ježíšem:

Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

—Kol 2: 2 – 3

Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.

—1. Kor 1: 21 – 24

Jaká souvislost je mezi poznáním a Ježíšem v těchto verších?

• V Ježíši je všechno poznání; a je to velice radikální, jak píše Pavel, skutečné poznání bez Krista nelze získat. Je to zcela výlučné
• Poznání Ježíše Krista není jen v oblasti víry – nemusíme být všichni teologové, ale přesto máme poznání v Kristu a skrze Krista nacházet ve všech oblastech života

Nechceme, aby ty verše zmíněné výše platily jen když se o něčem bavíme v kostele nebo na mládeži, ale v každé chvíli; ať děláme cokoliv.

Princip třetí – ve společenství s druhými

Dále – nemůžeme učit bez společenství s druhými lidmi. Potřebujeme bratry a sestry, abychom mohli pochopit pravdu – člověk nemůže sedět sám a bádat, co je pravda a co ne a pak si za tím stát, pokud nemá kontext společenství, skupinu lidí, kteří také můžou říct "v tomhle už jsi mimo" atd. Správné vyučování/výchova by mělo vést ke společenství. Ve společensví se také lépe učíme rozpoznávat, co je správné a potřebné (Unum necessarium — Komenský).

Tři problémy a jejich řešení

Řešení k k třem problémům, které jsme zmiňovali na začátku:

• Problém autority → pokora
• Individualismus → společenství (s Kristem i druhými)
• Zbytečná informace → rozlišení a moudrost

Závěrem – proč na vyučování záleží

Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

—Ž 1: 1 – 6

Pokud naše vyučování povede k tomuto (že si oblíbíme Hospodinův zákon, budeme o něm rozjímat ve dne i v noci), tak to přirozeně povede k proměně, růstu – a o to nám jde. Na závěr ještě dva verše na přemýšlení:

Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

—Ř 12: 1 – 2