Podobenství o hřivnách - Lukáš 19, 11-27

Asito všichni známe, co to znamená, když nám někdo říká, abychomneplýtvali talentem, abychom se věnovali tomu, k čemu máme nadání a takpodobně. Možná to budeme znát i obráceně. Abychom tedy nedělali něco, kčemu jaksi to správné obdarování nemáme. Víme, že to je ještě horší nežopak. Když dobrý houslista nebude hrát, pár znalců to zamrzí, alepřežijí. Poslouchat hodinu koncert někoho, kdo místo ladných tónůvyluzuje odporné pazvuky, to může lidské zdraví docela poznamenat. Zdáse tedy, že bychom nad daným slovem měli také přemýšlet, před čím nássvým doporučením chrání.

Královskýkandidát zajisté znal dobře každého svého služebníka. Vždyť svěřit jentak někomu nějaké peníze není zrovna běžné. Proto můžeme předpokládat,že když někomu svěřil část svého majetku, věděl, že všichni jsouschopni s těmi penězi dobře naložit. Patrně i záměr peníze rozmnožitbyl na počátku zřejmý. Jistě by se našel lepší úkryt. Navíc kandidátkrálovského titulu musel mít víc než deset služebníků a také víc nežsto hřiven. Nuže, je tedy jasné, že komu bylo dáno, od toho se očekává,že se svým obdarováním dobře naloží. A až na jednoho se také dobřenaložilo. I když to musel být risk, přesto se služebníci nebáli. Ažtedy na toho jednoho, který peníze pečlivě ukryl, aby raději nicneriskoval. A tady nastává zajímavá situace. Co je nám dáno a co s tímděláme? Skutečně používáme darů, které od Hospodina dostáváme k tomu,abychom vydali nějaké ovoce? V čem všem vlastně můžeme být těmišpatnými hospodáři?

Hnedprvní se nabízí Boží slovo, evangelium. Co s ním uděláme? Dáme ho dovitríny a budeme pečlivě střežit, aby se mu něco nestalo? Nebo si tadytrochu zariskujeme? Půjdeme s naším darem na trh, aby z něj něco bylo?To je docela závažné. Ani si moc neuvědomujeme, že jsme tu vlastně těminehodnými služebníky, když Boží slovo zůstává uzavřeno jen v našichmodlitebnách a kostelech. To je tedy první zajímavá nabídka. Vzít Božíslovo a jít s ním ven, mluvit o Bohu a nestydět se za to. Jistě, nemusíto přinést nic, ale jak vidno, vrátit hospodáři jeho deset hřiven nebonic je vlastně stejné. Takže vlastně riziko je minimální, není coztratit.

Podobnéto je i s našimi životy. Každý z nás dostává život jako dar. Ať jižvidí jako dárce Boha nebo ne, život si sám nikdo nedá. A tak se takénabízí otázka, co s tím naším životem? Do vitrínky, nechat si ho prosebe, nebo s ním jít na trh a být užitečný. To stojí již trochu víc nežpřijít s něčím jiným. Vlastní život si sami chráníme, jsme si vědomijeho ceny, ale jsme si vědomi, že svou cenu také může ztrácet? Právětehdy, je-li sobecký, je-li žit jen sám pro sebe, je špatněhospodařeným vlastnictvím. Zkusme tedy i tady podumat. Není lepší seobčas zapojit do něčeho a být tak použitelným i pro radost druhým, nežsedět doma a dělat jen na svém písečku?

Jakjsem již zmínil, tento Ježíšův příběh nás má především chránit. A topřed leností a uzavřeností na jedné straně, před nemístnou horlivostína straně druhé. Než se tedy do něčeho dáme, hledejme, k čemu nás Pánpovolal. Než dáme nohy na stůl a řekneme si, že nic nemá cenu, zkusmese také svého Pána poptat, jestli pro nás něco nenajde, případně, co byse s naší hřivnou dalo ještě dělat. Možná pak budeme sami překvapeni,kolik se před námi otevře možností. Takže nebojme se svých životů,schopností a pokladů správně využít. Věřím tomu, že dárce tohoto všehoje zároveň i garantem, že naše podnikání nebude ztrátové.

Pane Ježíši, děkujeme za vše, co nám dáváš, za každý drobný dar i každoumaličkost. Děkujeme, že se před tebou můžeme scházet a konat mnohorůzných věcí. Prosíme tedy v tuto chvíli za tvoji ochranu a moudrost,ať víme a poznáváme v každou chvíli, kde je to správné místo, kde náschceš mít. Amen.

Vlastík Stejskal