Podzimní Travná 09

28.10. - 1.11. 2009

Bylo to tam fajn a je škoda, že jste nepřijeli. Sice program byl slabší, protože jsem nebyl vybrán jakožto hlavní řečník, ale co se dá dělat. Alespoň hvězdy těch slabších řečníku mohly zářit více, než by tomu bylo v mém stínu. Těm, kteří jste se nezúčastnili, utekla hlavní myšlenka tématu, která se vlastně v programu jako takovém neukázala a to, milí přátelé, byla novinka! Pod vedením naší Milé Máji vše klapalo jak má. Vymyslela parádní bodovací systém který nejen motivoval, ale také dodával ducha soupeření a dynamiky celé akci. Moc se mi líbila novinka ve formě cukrářské dílny a VELMI dobrého nápadu, kdy po večerních přednáškách až další den dopoledne následovala diskusní dílna nad tématem, které jsme si přes noc mohli promyslet. Závěrem, jak jinak, než díky všem, kteří se na tomto programu podíleli a především hlavní organizátorce.

Haniysek

Na podzimní Travné se mi líbilo, vařili tam dobře, program byl zajímavý a příště určitě přijedu znova.

Pokud bych to měl ještě nějak upřesnit - letošní téma podzimní Travné bylo „Zlý farář přejel hodného psa“. Bohužel jsem nemohl být přítomen na Travné po celý pobyt, proto jsem také ke svému velkému zklamání nemohl potkat tolik zlých farářů, kolik bych si přál. Celý program a přípravu Travné dávala dohromady Mariana a proto jsme se tam také měli tak dobře. Pravděpodobně nejdůležitější složkou programu byly biblické (či věroučné) zamyšlení. Byl to například program Romana Mazura, s kterým jsme si mohli povídat o církvi, její potřebnosti a užitečnosti. Dále jsme se mohli zamýšlet nad vědou a vírou či nad programem Jany Moravcové o osobním aktivním zapojení do života společnosti (což, jak ctihodný čtenář postřehl, byl poslední program, který krásně doplňoval obraz onoho celopobytového tématu - Zlý farář přejel hodného psa).

Tyto programy samozřejmě doplňovalo spousta jiných činností - brigáda, výlet, dopolední dílny (cestopis z Mali, pekařská dílna, diskuzní a spousta jiných), večer Taizé či nedělní bohoslužby, které byly pod vedením mládeže a byly krásně připravené.

Samozřejmě jeden z nejdůležitějších prvků bylo, stejně jako vždy, setkávání se se starými i mladými známými a setkávání se s Bohem - ať už v modlitebně, při různých programech či právě v lidech okolo nás.

Daník

Letošní podzimní Travná se samozřejmě podařila. Skvěle zvládnuta organizace, vynikající kuchařka, dobrá parta lidí, co víc by si člověk mohl přát. Čas zde strávený nebyl vůbec zbytečný. Společně jsme diskutovali, hráli hry, povídali si, byli na výletě, pekli cukroví, připravovali jídlo, stavěli zídku, řezali dřevo. To vše a mnohem více mohl člověk vidět, když sem zavítal.

Štěpán G.

Na podzimní Travnou jsem v posledních letech nejezdila, ne proto, že bych nechtěla, ale během podzimních prázdnin jsem mívala pracovní povinnosti. Letos tomu bylo jinak a já jsem se mohla znovu těšit ze žlutočervených lesů na Travné a nejen z nich...

Můj pobyt na tomto setkání nebyl dlouhý, ale za ty dva dny které jsem tam strávila bylo vidět to, co je tu obvyklé, že společenství, které se tu utváří znovu a znovu, se mění s tím, jak lidé přijíždějí a odjíždějí.

Přijela jsem ve čtvrtek večer a stihla večeři, po které jsme se sešli v ateliéru k tomu, abychom si od Romana Mazura poslechli povídání na téma Církev a já. Na otázku, proč církev není taková, jaká by měla být, jsme dostali odpověď, že i přes to zlé, co se v ní děje, je to důležitá organizace na světě. Mohli jsme také slyšet Romanovy zkušenosti ze sborů v Ostravě a Libni, kde působil a působí jako evangelický farář a také jsme si mohli připomenout to, k čemu tady církev je. Pro mě toto téma bylo velikým povzbuzením, protože jsem si již zmíněnou otázku poslední dobou kladla dost často.

Dalším povzbuzením pro mě byl modlitební řetěz, do kterého jsem se zapojila vícekrát a díky kterému jsem neslyšela Daníkův program, jež byl jistojistě povzbuzením pro ty kteří se jej účastnili. V pátek dopoledne jsme měli na výběr ze tří dílen. Já jsem si vybrala diskusní s Romanem na téma z předchozího dne. Účastníci druhé dílny mohli vidět fotky z Mali a slyšet povídání Jany Škubalové o svém působení tam. Třetí dílna byla taneční a vedla ji Jarča Ševčíková. Odpoledne nás čekal již zmíněný program Daníka Marka, ale to opravdu nevím, o čem bylo. Večer se nesl ve znamení Taizé.
Po večerních programech jsme se někteří, ty dva dny, které jsem na Travné trávila, bavili u hry Aktivity. Volný čas mezi programy jsem já, zaplnila rozhovory s lidmi, což pro mě bylo dalším povzbuzením a jsem za ně Pánu Bohu vděčná.

Děkuji vám všem, kteří jste na Travnou přijeli a pomáhali tak vytvářet společenství, jehož středem byl Kristus. Hlavně děkuji Marianě, která to celé připravovala a vedla.

Evča U.

Nečekali jsme od toho asi nic, když jsme se poprvé vydali vlakem na Travnou. Nikdy jsme tam ani jeden z nás nebyl. Z odkazu na Internetu se na nás usmály sympatické stránky a zjistili jsme, že Travná leží v Rychlebských horách a ne v Čechách. Tož sbalili jsme si věci, na některé samozřejmě zapomněli, a už se jelo.

Vystoupili jsme už v Lipové - Lázně, ale to schválně, do Travné je to odtud už přece jen kousek… a tak jsme se ještě v ten večer po několikahodinovém trmácení skutečně dostali na místo.

Mysleli jsme si, že přijedeme jako hosté - opozdilci, ale nic-moc se nedělo. To se nám ulevilo. To si tam zkrátka zujete boty, sednete si ke stolu a už je před vámi talíř s polívkou, který jakmile dojíte, hned vám ho chce někdo umýt, a hlavně - kolem spousta milých lidí, se kterými si máte co říct.

Večerní duchovní programy na zamyšlení, přes den možnost se projít nebo proběhnout v přilehlém lese… až na ranní nedobrovolné buzení čilými ratolestmi co déle než do šesti ráno spát nevydrží, to už vypadalo jako ráj na zemi, když nás předposlední den domácí vyhnali ven, kde jsme 4 hodiny museli nosit těžké skříně, klády, řezat dříví, vozit kolečka se zeminou, stavět zídku, a naše bílé bundy tím získaly zcela přirozené maskovací vzory pro lepší přežití v přírodě :).

Co všechno se tu za těch pár dní vlastně událo, to už jistě někdo napsal. A bylo toho opravdu hodně. A tak jen dodám, že pro mě tento dům v Travné znamená místo kde se, i přes všechny možné trampoty, ani na chvilku nemusíte, a někdy ani nemůžete :(, cítit sami.

Pavla a Zdeněk