PWF 7

20. - 22. 9. 2013

K této akci jsem se nachomýtl totální náhodou. Přišel mi mail s (na můj vkus) velmi povedenou pozvánkou na akci s prapodivným názvem, který jsem sice chvíli luštil, ale v podstatě mi hned bylo jasné, co chce organizátor sdělit. „Modlitby, chvály, společenství – jak na to, aby křesťanská radost byla každodenní a trvalá… budeme se sdílet hlavně sami a v tichu;“ to vše stálo na pozvánce. Problesklo mi hlavou, že tohle jsem ještě nikdy nezažil, tu opravdovou tichou chvíli s Bohem. A nejvíc mě zajímalo, jak to dělat, abych na Něj nezapomínal a byl s Ním pravidelně. Počasí mělo být ten víkend deštivé, končily prázdniny, a moje valmezácká kamarádka Míša byla skvělá přidaná hodnota k hodnotě, kterou jsem si odvážel, když jsem odjížděl zpátky. Zůčastnit se, bylo moje spontánní rozhodnutí a jsem za něj rád. Dopravili jsme se na Travnou s Míšou stopem z Opavy, s tím, že jsme tam cestovali pouhými dvěma auty.

Už večer jsme se zamýšleli nad 51. žalmem. Do té doby jsem jej příliš neznal. Hodinu jsme na jeho text měli meditovat. Zašel jsem to provést na travenský hřbitov, který mě vždy, když sem přijedu, znovu přiměje k fascinaci nad zmizelými Sudety. O to lépe se zde také přemýšlí o nadpozemských věcech. Nejkrásnějším závěrem žalmu pro mě bylo, že Bůh po nás chce, ať mu odevzdáme svou nečistou duši. On s tím počítá, že je nečistá a hříšná. Přijímá nás tak, nic víc po nás nejprve nechce. Teprve až „duchovně vyspějeme“ po nás žádá další oběti, což chápu jako to, abychom na sobě pracovali, pomáhali druhým a pracovali v církvi. Sobotní den jsem začal procházkou po neskutečně deštivém okolí Travné, zašel si ke štole, která byla bohužel zamřížovaná, popovídal si se zajímavým samotářem ve velké chalupě, kde jsme před 12 lety byli ubytováni a trávili zde čas s opavským sborem, a vydal se zpět na snídani. Po ní byl dopolední program, kdy jsme měli každý tři hodiny být jen s Pánem Bohem a meditovat. To mě nadchlo a samozřejmě jsem šel ven. Sedl jsem si k nedalekému poslednímu zastavení křížové cesty, psal si, co chci na podzim všechno udělat, nejen ve vztahu k Pánu Bohu, ale i praktické věci. Poté jsem šel dále do lesů, až jsem narazil na posed. Uvnitř jsem strávil asi hodinu a půl, poslouchal hudbu, meditoval a připravoval pobožnost na jinou křesťanskou akci. Bylo mi tam moc dobře a nechtělo si mi pak zpátky, ani na oběd. Nicméně jsem potlačil své individualistické choutky, za které jsem tak často kritizován, a přemohl se a šel zpátky do chalupy. Většina lidí už byla po obědě, a můj už tak pozdní příchod zůstal téměř nepovšimnut. Jen mě zarazilo, že Míša je stále pryč někde v lese, což mě nadchlo, protože takové „buřičství“ nikdy nebyl její „style“! Po obědě jsme šli na dost nudařský výlet (na můj vkus). Mohlo se jít aspoň k nějakému mini zajímavému cíli. Ale celá akce nebyla o výletu, který měl být pouze nevýznamná vsuvka, a taky že byla. O to kvalitnější a obohacující byl ale veškerý další duchovní program. K večeru jsme se rozdělili do malých skupinek a rozebírali spoustu témat, jak praktikovat svoji víru v sobě a ve společenství. Moc mě bavilo se sdílet a uvědomil jsem si, že každé takové sdílení mě posouvá dál. Naštěstí už s námi byla Míša, která ušla 25 km v lesích, protože se také trochu ztratila, ale především cítila, že chce být s Bohem sama delší dobu. Večer jsme měli duchovní program při svíčkách. Každý na něm řekl, co chce věnovat Bohu. Někdo to provedl i prakticky. Pustil písně, zahrál na kytaru nebo se pomodlil. Byli jsme dojatí, plni vnitřního naplnění. Ze spousty lidí jsem cítil velkou pokoru. Já jsem Pánu věnoval celý podzim, který zrovna na akci startoval. A modlil se za to, abych byl s Ním a hlavně On byl se mnou. Poté jsme měli improvizovanou večeři Páně, kdy jsme chleby namáčeli do oleje a pili víno. Sdíleli jsme se a povídali si.

V neděli jsme akci zakončili bohoslužbami v Javorníku. Znovu jsme zpívali píseň Chválu vzdejte Hospodinu, kterou jsem se na akci naučil, a která mne okamžitě nadchla. Takový gospelový song jsme si fakt dobře valili. Doporučuji si píseň pustit třeba zde http://www. youtube. com/watch? v=PJF0zdw6IsA. A rovněž doporučuji zpívat ji ve vašem společenství. Na bohoslužbách jsme vyslechli kázání, které mě nadzvedlo z lavice. Organizátor Martin Koutecký aka Pan Qack se ukázal jako dokonalý analyzátor Bible. Kázání bylo propracované do puntíku, mělo přitom cosi, co mě přimělo hltat každé slovo, které vyřkl. Rozebírat kázání by bylo na další stránky, ale hlavní závěr byl jasný. Žijte každodenně s Bohem!

Celá akce byla skvělá, a i když nás bylo asi 10, tudíž komorní počet, bylo pro mě setkání tím, co splnilo mé očekávání. Moc uznávám Martina za to, že to přichystal! Takových lidí je v církvi potřeba. Víkend mě znovu utvrdil v nadšení nejen ve vztahu k Pánu Bohu, ale také znovu povzbudil k tomu, abych i já přidal ruku k dílu v naší církvi, kterou mám moc rád, ale která stále potřebuje rozvířit stojaté vody. A tato akce byl minimálně jeden velký hurikán v jinak klidném církevním oceánu. Díky za to Martinovi, všem účastníkům a hlavně Pánu Bohu. Povzbuzuji i Vás všechny, kteří čtete tyto řádky, abyste přiště jeli! Je moc fajn být i několik hodin sám a věnovat se sobě a Pánu Bohu, než pořád být jen s kamarády. Vztah s nimi, jak věřím, udržuji i tím, že se za ně třeba modlím, když jsem sám nebo když se pak spolu sdílíme o něčem, co zažil právě každý sám!

Jan Lukáš ml.