Kázání Mt 11, 2-11

3. adventní neděle (13.12.2009) Olomouc

I. čtení – Lk 3, 2-18

Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících: "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" Ježíš jim odpověděl: "Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží." Když Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských. Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: `Hle, já posílám posla před svou tváří, aby ti připravil cestu.´ Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.

Ježíš a Jan. Oba naprosto výjimeční. Ježíšův i Janův příchod zvěstují andělé. Jsou vrstevníci, jejichž matky se setkaly v těhotenství (jak popisuje Lukášovo evangelium). Jan je představitel, dovršující starozákonní proroctví o tom, který právě přichází. A Ježíš - ten přicházející, otevírá novozákonní zvěst – evangelium – radostnou zprávu o Božím království, které začíná být hodně blízko.
Ještě dříve než začne Ježíš své pozemské působení – Jan začíná kázat - vybízí k pokání, neboť se právě přiblížilo království nebeské. Jan Křtitel bezpochyby lidi oslovoval, vždyť „celý Jeruzalém, Judsko i celé okolí Jordánu“ přicházeli, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít. Ještě než začal Ježíš své působení, také přišel k Janovi, aby se od něj nechal pokřtít a my víme, že toto Jan v první chvíli odmítal, protože řekl – „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ A můžeme se i snad domnívat, že se Jan stává svědkem Božího znamení právě při Ježíšově křtu, když se otevřou nebesa a z nebe promluví hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“
Jan Křtil - poslední prorok, který měl za úkol připravit cestu. Prorok, který se setkává tváří v tvář s Božím Synem ...

„Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.“ Tolik z prologu Janova evangelia.

Tak jako Jan přichází dříve než Ježíš na scénu tohoto světa se svým svědectvím, tak také z něj dříve odchází. Ale ještě než je popraven, ocitá se ve vězení, kde snad i promýšlí svou dosavadní činnost a má čas rekapitulovat. My jsme svědky jakési nejistoty a pochybností. Co vlastně Jan sám očekával? Najednou posílá k Ježíši své učedníky, aby se ho zeptali –
Jsi ten, který má přijít nebo máme čekat jiného? Co se to s Janem stalo? Proč se takto ptá? Očekával snad, že příchod Páně změní celou dosavadní římskou říši? Čekal snad, že se změní politické poměry v zemi? Čekal, že Ježíš přijde a vysvobodí jej z vězení? Jan byl samozřejmě nástrojem Božím, byl předurčen k tomu, aby připravil místo pro Božího Syna, ale zcela jistě měl lidské představy o takovémto příchodu - stejné jako máme my – toužíme po viditelném znamení.
Nyní v době adventu, očekáváme, že ten příchod Páně dobře oslavíme. Že spolu s Kristem a pro Krista budeme slavit Boží narozeniny. Různými způsoby připravujeme sebe a své okolí na něco velkolepého. Někdy se až doslova stresujeme... Děti se těší i my se těšíme, že se na chvíli staneme dětmi a možná pro tu chvíli nebudeme vidět ani bídu, ani utrpení, ani bolest a ani žal, pokud si toho ovšem vůbec někdy všímáme. Jsme plni očekávání a každý očekává tak trochu po svém. Děti samozřejmě očekávají dárky. Ježíš v podobě malého Ježíška se dostal do povědomí toho, který naděluje. Mnozí mluví o kouzlu Vánoc, o tajemství, ale já sama nikdy nevím co si vlastně pod tím představit.
A dovolte mi jednu vsuvku – když naše desetiletá Nikole chodila ještě do školky, tak v den, kdy byla ve školce předvánoční besídka – tedy dětské předvánoční vystoupení, které vyvrcholilo, samozřejmě jak jinak, velkým vánočním překvapením – „Ježíšek tam totiž dětem tajně nadělil pod stromeček nové hračky“ – tak v ten den, chvíli před tím velkým překvapením, kdy byly všechny děti natěšené, dveře ještě zavřené, dostala Nicole od spolužáka facku za to, že řekla, že dárky pod stromeček nenosí žádný Ježíšek, ale, že je tam dala paní učitelka a doma, že nám je dávají zase rodiče, protože nás mají rádi – tak jsme ji to totiž my rodiče řekli. A paní ředitelka s námi rodiči měla potom dlouhý výchovný rozhovor o tom, že takto to nejde, aby Nikolka kazila to „kouzlo“ Vánoc jiným dětem, protože pro ně to mohou být v životě jediné pěkné okamžiky, které mohou prožít...
Někdy se až hloupě ptám – jsi to Pane skutečně ty, o kom je řeč? Nebo tu už máme jiného „Ježíška“? Lidová tvořivost nám udělala z vánočních svátků hody a vždy, když po svátcích „rekapitulujeme“, tak nejednou se setkáme s odpovědí, že to už konečně máme letos za sebou. Přežili jsme to doslova a do písmene – lidské vypětí někdy přinese i náhlou smrt... to už ze statistik víme. Co očekáváme? Očekáváme snad naivně, že se něco stane, že Bůh nás pro ten okamžik změní? Rodiny jsou v krizi. Mezilidské vztahy jsou špatné. Mnozí manželé spolu nekomunikují. Děti se stávají brzdou a možná i překážkou ke slušné kariéře, proto ať raději nejsou nebo jen málo, aby se vůbec daly naplnit jejich požadavky. Co očekáváme? Jsi to Pane ty nebo máme čekat ještě někoho jiného? Svět je v krizi – stále řešíme ekonomiku, globální oteplování, ekologické katastrofy a přihlouplou politiku.
Co očekáváme? Dokonalý a bezproblémový svět? Jsme snad jako Jan zklamáni Ježíšovým příchodem? Čekali jsme větší změnu?
Potom tedy nejme ti, kteří mají něco zvěstovat, ale ti, kteří mají teprve slyšet – tedy platí pro nás tatáž odpověď, jakou dostává od Ježíše Jan. Ježíš nepřichází za Janem do vězení osobně, aby mu zdělil, že to skutečně je On, ale posílá mu jeho vlastní učedníky (tedy ty Janovy) se slovy - "Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží." ... to je totiž ta jediná představa onoho přicházejícího nebeského království – jiná není, jestliže nad tím někdo pochybuje, že to není dostatečné, že je toho jakoby málo, že to není až taková změna, tak vězte, že se Ježíš kvůli nám znovu nenarodí – není to potřeba, aby se kvůli našemu mysterioznímu zážitku rodil každoročně. Janovi i přes jeho pochybnost zůstává přední místo, jako toho, kdo připravil cestu. Ježíš sám o něm říká, že ti co se narodili z ženy, tak nikdo větší než Jan Křtitel nevystoupil. Ale jedním dechem dodává, že i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on. Jan svůj velký úkol splnil, ale my se nedozvíme, jestli mu nakonec Ježíšova odpověď stačila.
Možná jsme i my uvězněni ve svých představách a očekáváme, že Ježíš si pro nás každého osobně přijde a vyvede nás na světlo – nebuďme zklamáni, že nepřichází. Na světlo jsme se už jednou skrze něho dostali, když jsme zaslechli evangelium, ale že jsme si zalezli sami někam do díry nepochopení a vlastních představ, to je náš problém – přesto nás Ježíš nenechává bez odpovědi, poslal své učedníky – stačí jen uvěřit jejich svědectví a Ježíšovu výzvu vzít vážně – ... čiňte pokání neboť se přiblížilo Boží království! V Kristu se přiblížilo Boží království a to se tu děje, roste - je nepatrné a přesto tu je, je tady a je u nás doma - když se máme rádi, když si odpouštíme, když si pomáháme, když se nehádáme, když se nepomlouváme, když si nezávidíme, když si nejsme lhostejní, když se obdarováváme ... zkrátka když vnímáme bližní. To je to opravdové kouzlo, které nemusíme prožít jenom o Vánocích.

Pane Bože vyznáváme, že mnohdy nerozumíme, nechápeme – máme své představy. Dokonce i zapomínáme, že bez tebe by byl náš život prázdný. Děkujeme Bože, že jsi v Pánu Ježíši přišel až k nám, že jsi v nás vzbudil víru, naději a lásku. Amen.

Pavlína Lukášová