Velikonoční Travná 2011

21. - 25. 3. 2011

Letošní Velikonoce pro mě byly výjimečné. Místo obvyklého vysedávání doma, malování kraslic a podobně, jsem se totiž vydala na Travnou. Poprvé. A rozhodně toho nelituji, byl to opravdu příjemný čas :). Začnu ale od začátku...

Čtvrtek 21.dubna, na Travnou přijíždí první účastníci. Já mezi nimi nejsem, dorazím až v pátek odpoledne, s Baru. Přišla jsem tak například o úklid domu, přípravu modlitebny, nedělní oběd á la langoše a Evčin program o Zachovávání tajemství v mezilidských vztazích. Právě „Tajemství” bylo tématem celého pobytu. Ale to už máme pátek.

V poledne vyjíždím vlakem z Ostravy. Zatím sama. V Opavě se přidává Baru. Tu jsem sice nikdy dřív neviděla, ale abych nemusela jet sama, byl mi tento doprovod domluven (jinak bych zcela jistě bloudila). Povídáme si, učíme se, přestupujeme... Za okny svítí sluníčko, je teploučko. Měli jsme štěstí, protože nám tohle pěkné počasí vydrželo po celou dobu trvání akce.

Po čtyřech hodinách, sláva, hurá, Javorník. Za hodinu začnou bohoslužby, a tak se mezitím procházíme. Brzy jsme narazili na ostatní Travňáky, kteří právě přijeli autobusem. Jaké je mé překva-pení, když mezi známými tvářemi, jako je Evča, Daník a Quak, vidím také Gaby. Kdo by čekal, že tuhle Pražačku, s níž jsem strávila část Sjezdu ve Svitavách, potkám zrovna tady. A pak spousta pro mě nových tváří. Ale nevadí, všichni jsou přátelští, takže se brzy cítím jako doma. Se svými 14 lety jsem zde suverénně nejmladší, což Matěje velmi potěšilo. Všichni si dáváme nanuky a pak už nás čekají bohoslužby.

Máme Velký pátek a tak si poslechneme pašije čtené Blackem, Marianou a Matějem. Posledně jmenovaný se ve své části najednou zasekl, asi minutu jsme na něj nechápavě koukali, než zase spustil. Později nám vysvětlil, že ve skutečnosti nečetl z papírové Bible, ale z iPodu, kde se mu nečekaně změnil ekumenický překlad na kralický. I přesto byl však za svůj přednes odměněn čokoládou. Nebo snad právě proto? Vždyť má na ni alergii. :D Ne že by na to snad dbal, část jí spořádal sám, o část se rozdělil s ostatními.

Po skončení bohoslužeb nám jede autobus na Travnou. Po prohlídce se ubytovávám do žlutého pokoje. Pak již společně jdeme na křížovou cestu. U radioaktivního pramene dostaneme lístečky s pasážemi z Bible, které postupně na jednotlivých zastaveních čteme. Zpíváme. V temném lese to tak nádherně zní... Po návratu hrajeme do noci UNO.

A už je tu sobota. Po snídani vyrážíme na výlet pod Blackovým vedením. To se ale zřejmě nelíbí Matesovi (Radek Materna), který se, snad neúmyslně, cestou odděluje a pořádá solo túru. My ostatní se však vydáváme nejdřív na Letiště. Je to náročný začátek, šplhat prudkými zkratkami, obzvlášť pro lidi po zimě ještě nerozchozené. I přesto s námi jde i těhotná Janička Maláčová, snad motivována malou svačinou na Letišti? :) Odtud dále na Borůvkovou horu.

Cestou překračujeme státní hranice. Neubráníme se a na polské louce si uděláme předvrcholové foto. Poté na Borůvce, nahoře na rozhledně, svačíme. Pod rozhlednou si pak někteří dali horkou čokoládu či pivo. Při tomto popíjení jsme se zasmáli nápisu „Chceš-li být šťastný jeden den - najez se! Chceš-li být šťastný jeden rok - ožeň se! Chceš-li být šťastný celý život - dej se na turistiku!”. Protože jsme oficiálně na vrcholu, opět se fotíme.

A znovu na cestu, teď naštěstí skoro po rovince. Postupujeme podél hranic, takže je občas uprostřed cesty hraniční kámen. Ty většina z nás obchází, Kouťáci si jich ale užívají a skáčou z nich různými styly. Další větší přestávka nás čeká až v Bílé Vodě. Chůze skýtá mnoho příležitostí k povídání. Závěr výšlapu nám opět dává zabrat, ale nakonec všichni úspěšně dorazíme zpět na Travnou.

Odpoledne nás pak čekaly dílny. Já byla jediným účastníkem výtvarné dílny, kterou vedly Debie a Baru. Vytvořili jsme dohromady mnoho různých přáníček. Ostatní byli zřejmě na Tomově hudební dílně. Následovala chvíle volna. Bylo potřeba zatopit v modlitebce, a tak jsme se do toho s Matějem dali. Špatně jsme to načasovali, protože oheň nehořel ani v 19:30, kdy přišla Mariana, první na modlitebním řetězci, který pak probíhal po celou noc. Když nám v krbu konečně chytilo, pomalu jsme se odebrali na večerní program. Ten měla na starosti Danka Kenningová. Mluvila o rozdílech mezi myšlením Židů a naším myšlením, ovlivně-ným řecko-římskou filosofií, a jak se to promítá ve výkladu Písma. Také nám pro ilustraci pustila část filmu Šumař na střeše.

V neděli nad ránem se někteří z nás vydali na svítání, jako připomínku žen, které šly z rána ke hrobu. Zatímco jsme kráčeli směrem na signál, vyslechli jsme si Jasovo vyprávění o nebezpečných zdivočelých krávách. Pak jsme již za zpěvu písní ... sledovali východ slunce. Po návratu se ještě někteří z nás odebrali na chvíli spát. Po hodině jsme však museli opět vstávat, abychom stihli autobus do Javorníka. Už jsme v něm seděli a právě měli vyjíždět, když kdosi houkl na Daníka, který stál ještě u řidiče, aby ho zastavil. Dobíhal totiž Matěj, který zaspal.

Na faře jsme posnídali a vyzkoušeli hudební doprovod. Po bohoslužbách už někteří odjížděli domů, a tak jsme se loučili. Pak jsme se vypravili na návštěvu k Adolfovi, kde jsme měli takové malé druhé bohoslužby, protože na ty oficiální ze zdravotních důvodů nemohl dorazit. Potom jsme si tam ještě chvíli povídali, užívali si mobilního signálu a Tom s Jaredem posilovali (nebo spíš frajeřili).
Pokračovali jsme směr Zámecká a poté Kofola a zmrzlina dole na náměstí. Zde také proběhlo další loučení, tentokrát s některými Šumperáky.

Zpátky na Travné obědváme a o odpoledním klidu uléháme k zaslouženému odpočinku. Ten jsem si neúmyslně natáhla i přes přednášku Jany Škubalové o jejím pobytu v Mali. Škoda, neviděla jsem ji naživo v tamějším oblečení a neslyšela jsem o tom, jak se žije křesťance v muslimské zemi. Na další část programu, kterou si tentokrát připravil Jas, jsem už naštěstí byla vzhůru. Mluvil o Tajemství kříže a vzkříšení, a co to pro nás znamená prakticky.

Po večeři jsme se opět sešli v ateliéru, abychom se rozdělili na skupinky. V těch jsme pak tvořili scénku, tzv. Bibliodrama. Ačkoli se nám původně čas na přípravu zdál zbytečně dlouhý (zejména Daníkovi, který zastával názor, že si ještě stihneme i pospat), nakonec jsme jako obvykle přetahovali. Poté jsme naše výtvory předvedli i ostatním. K vidění bylo např. Podobenství o nemilosrdném služebníku, cesta Ježíše (Black) do Emaus, kdy potkává dvě reportérky ČT24 (Deboří s Dankou), nebo rozhovor s teologem (Quak) doprovázený živými obrazy.

V pondělí ráno nás čekala už pouze snídaně a úklid domu. Postupně jsme se rozjížděli do svých domovů. Byl to příjemně strávený čas naplněný spoustou zážitků. Jistě i následující Velikonoce ráda strávím právě zde. Těšte se :).

Jitka Vlčinská, Ostrava