Buďte jako děti

Rád bych se s Vámi podělil o jeden takový podnět týkající se našehovztahu k Bohu, ke kterému mě přivedl náš l0-měsíční Martínek.

Všiml jsem si, jak nápadně se podobá náš vztah knašemu Otci a vztah dítěte k rodičům. Dítě po narození nezná vlastněnikoho jiného než své rodiče. Když je vidí, radostně je vítá, vztahujek nim ruce, chce být stále s nimi. "Vykládat " si s nimi, dotýkat sejich. Když odcházejí (byť jen do vedlejšího pokoje), pláčou a snaží sedostat za nimi. Tak je to i s člověkem, který se znovuzrodí. Toužíneustále po Boží přítomnosti, neustále za Ním spěchá, nic a nikdo jinýpro něj neexistuje...

Ale dítě pomalu roste. Najednou dokáže sedět,chodit, hrát si a dělat spoustu věcí samo. Naučí se spoléhat se vmnohém samo na sebe, na své síly, na svůj rozum. A rodiče se postupemčasu mohou paradoxně stát něčím, co brzdí (alespoň v mysli sledovanéhodítěte) jeho rozvoj a rozlet. A může dojít i ke vzpouře... Stejně takje to i s námi. Období "prvního okouzlení" vírou přejde, život je stálestejným bojem jako dřív (aspoň nám to tak připadá) a my se naučímespoléhat víc a víc na sebe. Ono to samozřejmě není špatně, Bůh nám dávározum k tomu, abychom ho používali a učili se, jenom nesmíme zapomínat,že Bůh je zdrojem všeho poznání a ne my sami. Často se tak může stát,že se postavíme nakonec do opozice vůči Otci. Ale v rodinném životě,pakliže od raného dětství byly vztahy mezi rodiči a dětmi budovány nasprávném základě, to končí zpravidla tak, že období vzpoury jednoukončí a děti se "navracejí" zpět k rodičům. A my můžeme Bohu děkovat zato, že nám v Pánu Ježíši dal i pro nás to ukončení vzdoru a že i my sek němu můžeme vrátit (a vlastně neustále vracet). A že On, jakomilující rodič, nás nikdy nezavrhuje.

A tak, díky tomu malému prckovi, jsem možnákonečně pochopil, co znamenají Ježíšova slova: "Amen, pravím vám,jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do královstvínebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší vkrálovství nebeském (Mt l8,3-4).