Podzimní Travná 2012

24. - 28. 10. 2012

Stejně jako rok předchozí, i v roce 2012 jsem se rozhodla strávit podzimní prázdniny na Travné. Přestože se nás tam tentokrát nesešlo tolik, rozhodně to byl čas vydařený. Jako obyčejně jsme měli možnost věnovat se půlhodinu výhradně Pánu o modlitebním řetězci, strávit čas v příjemném společenství, vychutnávat si nepřítomnost mobilního signálu a radovat se z atmosféry, která na Travné panuje.

Snad jen trochu neočekávaná změna byl sníh. Hodně sněhu. V sobotu ráno zahalil okolní přírodu přikrývkou pro tuto roční dobu nezvyklou. My se však zaskočit nedali a raději jsme využili možnosti zimních radovánek v neobvyklém čase. Komplikace nastaly až při sobotním výletu, který se kvůli tomuto počasí poněkud natáhl. Z cílového místa se totiž turisticky zdatnější část Travňáků, která zvolila delší variantu výšlapu, měla vrátit auty. Auty s letními pneumatikami. Bůh je ale nenechal ve štychu a tak se nakonec všichni v pořádku vrátili vlakem.

Během napjatého čekání na výletníky se odehrála soutěž Travná má talent. Oslnit nás svými kousky se odhodlaly pouze děti, zato si připravily rovnou tři čísla. Demokraticky bylo rozhodnuto, že nejlepší je píseň Na Okoř je cesta, kterou jsme pro veliký úspěch slyšeli i druhý den ráno jako budíček.

Další významnou aktivitou, která během pobytu probíhala, bylo natáčení klipu Travná style!, iniciované a vedené Tomem a Hankou. To probíhalo snad o každé volné chvíli, ale bavilo nás to a výsledek je rozhodně povedený.

Programy na téma “Dobrý boj jsem bojoval... aneb Svoboda a odpovědnost v životě Williama Wilberforce” si pro nás připravili Jared Kenning, Vláďa Zeman a Martin Koutecký. Také jsme shlédli film o této inspirativní historické postavě.

Stručně řečeno, byl to skvělý čas na skvělém místě se skvělými lidmi pod ochranou toho Nejskvělejšího. A věřím, že tak tomu bude i příští rok.

Jitka Vlčinská

Po týdnech a měsících čekání jsem se konečně dočkal! Tradá na Travnou! Potkat staré, dobré přátele a možná i potkat někoho nového? Jako obvykle vyrážím vlakem směrem na sever, už jen poslední přestup v Lipová Lázně… a už začínám vídat známé tváře. Na hezký začátek navazuje další hezké setkání hned dole v Javorníku. Ještě jsem ani nepřekročil práh chaty a už takového veselí. „Tohle bude ještě krásný víkend.“ říkám si.

Se všemi se uvítat, potřást si pravicí, obejmout, sdělit ty nejžhavější novinky, co se mi kdy jak událo, poslechnout, co vše se přihodilo jim a už je čas jít na večerní program, kterým byl film Amazing Grace.

Ve čtvrtek jsme zahráli nějakou tu seznamovačku a program si pro nás připravil Jared o zodpovědnosti ve všedním životě a bylo to rozhodně fajn si trochu více popřemýšlet nad věcmi, kterým nedáváme tolik váhy pro jejich všednost.

V pátek večer si pro nás připravil povídání mladý a pln elánu Vláďa Zeman z Mejta o jeho práci při zakládání nových sborů a mládeží. Tahle nadějná a povzbuzující slova nás optimisticky naladila na sobotní výšlap.

V sobotu ráno lehounce pršelo, ovšem už při přesunu do Ostružné se ukázalo, že dnešní výšlap přes Keprník do Branné bude na sněhu (jak je na Podzimní Travné obvyklé). Vedení se ujal ostřílený horský vůdce Black podporovaný místním skautem Honzou Pecinou. Snežit nepřestávalo ani u opevněného vojenského srubu, ani pod Šerákem, ba naopak přituhovalo. Po několika hodinách túry, promoklí, promrzlí jsme netrpělivě očekávali v Branné příjezd odvozu. Ale chtějte po letních gumách, aby se udržely na zasněžené silnici… Počkali jsme si na vlak a doufali, že teplou polévku k večeři si dáme už v teple chaty na Travné. Zadařilo se a tak jsme mohli (ať už bedlivě či méně bedlivě) vnímat Kwakova slova o intergritě a vytrvalosti.

Mezitím, u kravína, na cestě či na zápraží před chatou se dělo něco netradičního. Houpající se otužilec Mates, lidé chodící pozpátku, mládežnící dělající koně… Náhodný kolemjdoucí by se nejspíš podivoval, co se děje, ale posuďte sami, jak vypadá konečný výsledek.

V neděli následovali tradičně bohoslužby s aktivní účastí mládežníků, ať už slovem či zpěvem. Troufám si tvrdit, že mohu mluvit za všechny, když napíši, že všem se nám loučilo jen velice těžce a nerado. Jenže se nedalo nic dělat, než si popřát šťastné cesty a těšit se na další setkání, třeba na Silvestrovské Travné!

Vojta Zálešák