Podzimní Travná 2007

Mezi 25. a 28. 10. 2007 se konala tradiční podzimní Travná. Bylo to příjemné setkání, na kterém se sjelo asi 30 lidí z různých mládeží v naší republice. Dopoledne byla práce na domě, chystání obědu a jednou také výlet. Odpoledne nás vždy čekaly dva programy týkající se extremnosti v různých podobách. Většinu pobytu tu byla uvolněná nálada a skvělá atmosféra plná legrace. Poslední den jsme jako tradičně byli v javornické modlitebně na bohoslužbách. Travná jako vždy byla fajn shodou skvělého programu a úžasných lidí. 

Martina Trubka Bzuk Wránová

Broňa, nejskvělejší kuchařka

Dan Kuli Batla

SESTRY z Orlové (Janíček a Martina)

Vladimír Okej Mrázek

Programy

Extreme Days

Téma tohoto našeho programu vycházelo z názvu klipu od Tobyho Maca Extreme Days:

překlad textu: dj MOUKA
Žijem´ v extrémní době
Jdem´ na to jako vichřice
začínáme na stovce kiláků za hodinu
koutkem oka vidím obavy
ukaž mi riziko a získáš moji pozornost
ak pojď, jestli na to máš
hupni na vrcholek, přiměju tě abys sebou švihl
zkus to jako já, můžeš si ale nabít
Nebojím se, protože žiju nebojácně
ani na chvilku si nemysli, že se s tím nějak vypořádáš
Tak pojď, nepředstírám to, pojď na to
Dneska je extrémní, extrémní doba
žijem´ v extrémních dnech
Dneska je extrémní, extrémní doba
žijem´ v extrémních dnech
Jsem cvok z periferie čokoládového města
Luther Jackson byla moje střední
Pine Ridge moje základka
škola hip hopu z 79-týho
a od Sugar Hill jsem se naučil frázovat
Skočil jsem na Kiss a ujížděl na Zeppelínech
tak pane terapisto: „Proč jsem se vydal tímto směrem?“
Bůh měl ale záměr jak ukončit všechny mé plány
měl jsem sen, řekl mi abych byl... extrémní
Tak pojď, nepředstírám to, pojď na to
Dneska je extrémní, extrémní doba
žijem´ v extrémních dnech

Dneska je extrémní, extrémní doba
žijem´ v extrémních dnech
Podařilo se vám vyřešit náš problém?
Je den ode dne silnější
a máme ještě jednu potíž s týmem, který teď na něm pracuje
je teď nebezpečnější než předtím
Musíte se s tím okamžitě vypořádat,
musím vám připomínat možné důsledky?
Ne
Dobře, tak jděte a zničte ho
Hned druhej den jsem potkal kluka
kterej za sebe házel svůj klobouk a říkal mu poklička
a víte co ještě dělal?
skládal na sebe knížky od země po až strop
a říkal něco o tom, že se zkouší dostat do nebe
bylo mu pouze jedenáct
a tak vyšplhal nahoru, roztáhl ruce
a z plných plic křičel
Jděte mi z cesty
dejte mi mikrofon
X pro mě znamená extrémně Kristus
žije ve mě
ať se vám to líbí nebo ne
dám si „X“ na hruď
protože „X“ znamená to místo
Dneska je extrémní, extrémní doba
žijem´ v extrémních dnech

Extreme Days v překladu znamená něco jako extrémní (mimořádná, radikální) doba a tak jsme se zabývali otázkou, čím je vlastně dnešní doba extrémní.
Extrémy dnešní doby jsme rozdělili do dvou pracovních skupin, extrémní v dobrém a extrémní ve špatném slova smyslu.

V čem je „dobře“ extrémní?

možnosti, nabídky
možnost setkat se (ač třeba virtuálně) s mnoha lidmi

V čem je „špatně“ extrémní?

spěch, rychlost
chybí hluboká přátelství
neosobnost, neupřímnost
individuálnost

V diskusi samozřejmě zaznělo daleko více věcí, ale bohužel se mi je nepodařilo všechny zapamatovat.
Některé extrémy, které se nám třeba jeví jako dobré, se mohou stát nakonec „špatnými“. Velké množství aktivit, které nám dnešní doba nabízí, nás může odvádět od věcí, které jsou v životě opravdu důležité, mohou zabírat náš čas a velké množství nabídek může také zapříčinit spěch, abychom je všechny stihli vykonat popřípadě využít. Může se pak stát, že se věnujeme velkému množství aktivit jen povrchně namísto toho, abychom měli aktivity, ve kterých bude opravdu i naše srdce.
Další otázka, kterou jsme se v diskusi zabývali, bylo:

Proč chtějí být lidé extrémní?

Už od pradávna chtěli lidé vynikat nad druhými v různých oblastech, například vítězit v různých šermířských soubojích, v rytířských zápasech atd. Lidé chtějí být alespoň v nějaké oblasti výjimeční, chtějí vyniknout nad druhými, být známí a uznávaní, chtějí vzbuzovat úctu, chtějí, aby si jich ostatní všimli. Alespoň podle mě za tím dost často stojí lidská pýcha. Je příjemné, když mě lidé obdivují, že jsem v něčem výjimečný, že jsem něco dokázal. Co když ale nemám na to, abych v něčem vynikl, abych byl v něčem výjimečně dobrý? Pak nezbývá, než být v něčem extrémní, extrémní v oblékání, extrémní v chování atd. atd.
Když je to s extrémy a úspěchem takhle, naskýtá se další otázka:

Máme být i jako křesťané extrémní? V čem?

Mně osobně se líbí různé akce, které pořádá například občanské sdružení Image33, jednou z nich je festival NaMax, kdy se každý rok v jiném městě na týden sjedou mladí křesťané z celé republiky, aby v tomto městě připravili pestrý a velmi zajímavý program pro mladé lidi, pomohli s úklidem části města a zároveň vydávali svědectví o Kristu. Celý týden na náměstích a jiných místech probíhají workshopy, koncerty apod. například vystoupení tanečníků breakdance a jiných, kteří předvádějí takové „extrémní“ vystoupení, ale pak také ti stejní lidé mluví o Kristu a o tom, jak proměnil jejich životy. Takové akce mi přijdou jako skvělé svědectví lidem, že i křesťané jsou normální lidé, kteří se dokáží bavit, dokáží se vyblbnout a jsou často taky v něčem dobří, ale nemají tuhle činnost jako svůj smysl života, ale že žijí pro něco většího.

ak už jsem ale zmínil u předchozí otázky, s úspěchem přichází často i pýcha, a proto i my, jako křesťané bychom si měli dát pozor, kdy tím, co děláme, sloužíme Bohu a kdy už se jen snažíme ukazovat na sebe.

Samozřejmě jako křesťané máme být extrémní hlavně v jedné věci, ale o tom už byla další otázka:

Co znamená být extrémní pro Krista, jak o tom zpívá i Toby Mac?

Být odhodlaní podat o Kristu svědectví kdykoliv a kdekoliv...Svým chováním, mluvením i skutky stále ukazovat na toho, kdo je mým Pánem...extrémně milovat...extrémně odpouštět, tzn. odpouštět, jak lidé, kteří Boha neznají, nejsou zvyklí.

V Bibli můžeme nalézt spoustu příběhů lidí, kteří byli extrémní pro Krista (Boha). Ať už to byl Noe, který stavěl obrovský koráb, i když poblíž žádná voda nebyla, Mojžíš, když ho Bůh vyvolil, aby vyvedl jeho lid z Egypta a spousta dalších až po apoštoly a učedníky Pána Ježíše Krista, z nichž mnozí pro svou extrémní vytrvalost ve víře přišli i o svůj život. Ti všichni nám dávají příklad, že být extrémní pro Boha, pro Krista je možné a navíc, že jim to za to stálo a tak nám má taky.

A když tenhle program vznikl vlastně z písně od Tobyho Maca, myslím, že on je také velmi dobrým příkladem extrémního následovníka Krista. Spíš než, že by byl nějak extrémní, snaží se dovést do extrémní dokonalosti všechno to, co dělá. Je dobrým manželem, otcem 4 dětí (z toho 2 adoptovaných), podle mě skvělým hudebníkem a také ředitelem jím založené společnosti Gotee Records, která podporuje další mladé křesťankské umělce.

Takže se nebojme a buďme extrémní, zvláště pak pro toho, který je, který byl a který přichází:-)

Extrémy víry a extrémní věrnost

Nejprve jsme se zamysleli nad tím, co to věrnost vlastně je - rozdělení do skupinek docházeli jsme ke všelikým názorům, z nichž byl nejkrásnější (nebo aspoň nejkonzistentnější, podařilo-li by se mi ho přesně reprodukovat) ten Blackův: „Věrnost znamená, že umím postavit zájmy druhého nad své vlastní" (parafráze). Věrnost každopádně vychází ze slova víra a na tu jsem se taky dále zaměřil. Jednotlivé skupinky dostaly tři zajímavé biblické texty jistým způsobem propojené s tímto tématem - kokrétně příběh o třech mládencích v ohnivé peci z knihy Daniel (ze 3. kapitoly), o Janu Křtiteli a jak kázal na poušti (Mt 3.1-17) a poslední též jeho pochybnostech, když byl vězněm krále
Heroda (Mt 11:1-19. tyto texty si můžete též přečíst a zamyslet se nad nimi, jako jsme to učinili my.

Pak jsme se bavili o možných směrech věrnosti, tedy kdo je komu věrný. Věrnost je totiž součástí vztahu a beze vztahu nemůže věrnost existovat. Zmínili jsme tedy věrnost člověka k člověku, věrnost mezi člověkem a zvířetem, věrnost mezi partnery a především věrnost mezi člověkem a Bohem.

http://www.abclinuxu.cz/blog/Vencour/2005/11/18/109869

Bohužel musíme konstatovat, že ve své věrnosti prostě selháváme - a právě tehdy nás může utěšovat Boží zaslíbení, že i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný (Ř 3:3). Úplně na závěr bych ještě zmínil
jeden verš, a to 1.Tes 5:23-24:

Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.

Evangelíci a Katolíci spolu

Úvod: Představení tématu – Extrémy evangelické a katolické církve

Vymezení pohledů a náhledů – často vidíme přes mřížku a realitu, která k nám přichází tohle mřížkou tříbíma a ukládáme do mozku to, co se nám zddá vhodné k tomu, abychom podpořili názor svůj, případně názor skupiny..

Na jedince má největší vliv skupina, ne, kde se nachází, ale ta, kam chce patřit, tak jsme si i my utvořili pevný názor, ve chvílích kdy jsme začínali patřit do mládeže, kdy jsme se snažil co nejvíce se připojit do skupiny event. Mládežníků a potřebovali jsme pro svou vlastní jistotu, že jsme tu správně vyloučit všechny jiné skupiny, které pro nás byly „nepřátelské“

Samozřejmě, že toto nejsou jediné důvody, proč taky všichni nejsme v nějakých jiných církvích. To že jsme právě u evang. To zapříčiňuje tradice výchovy, to že se nám líbí tam, kde jsme, protže to je prostě pro nás to nejlepší, můžeme být líní ale také jsem si rozumově přinesli a odvodili to, že je to nás evangelická církev tou nejpříjemnější.

Ano, proč ne. Já jen se chtěl pokut Vám říci ,že si musíte dát pozot na to síto, ten pocit a vnitřní vjem, že Katolíci jsou blbý.. prostě nám to někdy někdo řekl dřív, že jsou marní a od té doby jsou pro nás prostě marní a ať už se najde jakákoli opravdá věc, která může být přínosem, vždy tam hledáme nějakou marnost..

Když jsem katolík, mel bych žít 100% katolicky? Vším tím, co říká církev? A my evangelíci tak 100% žijeme??

Těžko tu někdo změní názor a konvertuje..Nejde o to přijmot za svůj názor jiné církve, ale naučit se nahlížet na soudruhy věřící s radostí a tím, že máme pochopení a úctu k víře ostatních.

Rozdíly

Našla jsem názor, že reformační roztržku západního křesťanství bychom neměli vnímat jako neštěstí. Jako neštěstí nebo aspoň jako pohromu můžeme vnímat spíš fakt, že stále ještě nedokážeme smířit tu různost vidění dějin spásy, různost cest působení Ducha svatého, které prožíváme zde i tam. Podobně jako evangelíci z katolické protireformace, i katolíci z evangelické reformace se mohli a dodnes mohou učit, co je a co není jednotou,co je a co není smířením.

Chození do kostela:

Katolík chodí minimálně každou neděli, ti lepší každý den v týdnu a v neděli dvakrát.
Evangelík nechodí vůbec, protože ví, že Pán Bůh je všude.

Modlení:

Katolík každý večer odříká celý růženec, jednu modlitbu ke každému svatému a usíná vyčerpáním vprostřed modliteb k Panně Marii.
Evangelík usne v náručí boží dřív, než stačí zformulovat myšlenku s pocitem, že Pán Bůh stejně ví, co chtěl říct.

Kostely:

Katolíci už z principu musí mít kostely plné soch, obrazů a jiných výjevů .. když už máte tolik svatých, někde se to projevit prostě musí. Má to i svou výhodu, máte se čím zabavit při během nudného kázání
Evangelíci nesnesou v kostele žádnou výzdobu, protože by je odváděla od soustředění na kázání a pokud už se nějaká najde, poslouchá kázání raději se zavřenýma očima, což může někdy vést k tomu, že i v kostele může v náruči boží sladce spát.

Diskuze

Doufám, že Vám nebude vadit, když sem zapletu trochu víc osobní pohled. Myslím si, že možná právě proto nám Peťa tohle téma přiřadil. A všem co už nás trochu znají, je to asi též docela jasné. Jeden jsme katolík a druhý evangelík a musíme spolu nějak vyžít. Občas mi připadá, že já musím vyžít se všemi tady kolem.

A co mě tak napadlo když jsem přemýšlela o tohle programu … babička … moje babička. Totiž tak … když zjistila, že Honzík je evangelík prohlásila: „evangelík??!! A nechceš si najít radši někoho normálního??“ Z pohledu téměř extrémního katolíka, jaký ona bezpochyby je, mi to přijde docela pochopitelné. Ovšem nutí mi to otázku: Jsou evangelíci „normální lidi“ ??

Rozpočítat na 4 skupiny

Témata diskuse

• Jak vypadá extrémní katolík a jak extrémní evangelík? (nemají se rádi)
• Je možné soužití či ekumena a za jakých předpokladů?
• Jak vypadá normální evangelík a jak normální katolík?
• Je možné soužití či ekumena a za jakých předpokladů?

(Při zadání otázek nějak nevést skupinky k určitému smyslu odpovědí.)

Zhodnocení diskuse: odpovědi ze skupinek

Extrémní názory: kouření

1. Co je to závislost? A na čem může být člověk závislý a jestli je možno rozdělit závislosti do skupin? Jestli jo, tak jaké?

2. Kde se nachází hranice závislosti?

3. Může být závislost i kladná (může mít závislost kladnou stránku)? Jestli jo, tak jaká a proč?

4. Co o tom píše Bible?

Závislost je na jednu stranu strašně lehké definovat, ale na druhou stranu je to problém. Závislosti máme spojeny už trošičku stereotypně s pojmy jako jsou: drogy, cigarety, alkohol a v dnešní době čím dál víc se objevu, že je člověk závislý na počítači či televizi. Ale myslím, že toto nejsou jediné závislosti, které existuji. Jejich strašně moc. Vlastně, jakákoliv věc, kterou děláme často a uspokojuje nás tak můžeme říct, že je to droga. Nedokážeme si bez ní představit určitou věc. Pro mnoho lidí je nepředstavitelné aby si ráno nedali kávu – je to závislost? Pro někoho je nepředstavitelné jít do města bez sluchátek v uších. Je to závislost? A takových případu je strašně moc. Ptám se tedy, kde je ta hranice?

Myslím si, že v dnešní době si hranice určujeme podle toho jak to vyhovuje určité době a společnosti a taky jestli se dají najít jasná fakta „škodlivosti“. Tak to je závislost. Ale podle mě ve skutečnosti jde úplně o něco jiného. Jde o míru „konzumace“ – kdy, kde, s kým. Když tu danou věc nedokáže ovládat a musíme ji mít stále a nedokážeme se třeba rozdělit, nebo si tu věc nedat, protože to lidem v okolí vadí tak to je jeden z příznaku závislosti. Samozřejmě mi můžete říct, že závislost na drogách je o něčem jiném a já vám to nemůžu popřít. Ale co je to droga??? Jenom od trávy dál? Nebo je to i alkohol a cigarety či i čaj, káva, čokoláda,… .O tomhle bychom se mohli bavit do nekonečna. Hlavním rysem je konzumace – množství za čas. Na tom bychom se asi mohli shodnout. Přiznejme si, že kdybychom takhle srovnávali nějaké látky, třeba kouření a čokoládu jak by to asi dopadlo? A tím nechci nijak shazovat to, že kouření není zdravé, ale to není ani čokoláda ve velkém množství.

Když jsem dostal za úkol toto téma, tak hlavním bodem mělo být kouření. Takže bych se chtěl teď k tomu na chvíli dostat. Kdo z vás kouří? Kdo kouřil? A kdo to zkusil? Dík. Já kouřím asi už 5 let, tedy pokud si to pamatuji dobře. Proč jsem začal kouřit? A proč stále kouřím? Ti kdo z vás kouřily, co vás donutilo k tomu, že jste přestali? …

Není lehké říct, jsem závislý a není ani lehké to posoudit. Člověk to musí poznat sám. Problém je: jak se chovat? Jak vnímat někoho kdo „podle mně je závislý“, „jak dávat najevo, že mi to vadí“ Ale i na druhou stranu. Jeden extrémní pohled je: budu ho shazovat, urážet před ostatními, snažit se mu dát najevo, že je „idiot“. Je to správné? Tady k tomuto se dá strašně jednoduše sklouznout díky tomu, že se jen budeme snažit mu říct, že se nám to nelíbí, ale to už může být problém. Nejlepší cesta je jít na to úplně z jiné strany. A druhý extrém je to naprosto tolerovat a přehlížet.
Jak je to tedy správně? Nevím. Není dobré závislost tolerovat, ale zas na druhou stranu nevím jestli je to opravdu závislost či jen zvyk. Je lehké hned lidem to kritizovat, ukazovat si na ně, atd. Ale nežijeme ve svobodné době? Nemá každý právo si dělat co chce. Zasahuji tak do jeho vlastní osobní roviny – není to diskriminace? Ale my nejsme jen „lidé“ jsme Božími dětmi. Takže nejsme zas tak úplně svobodní. Máme sice možnost dělat cokoliv, ale ne všechno prospívá duchu. Takže kde je ta hranice? Každý sám si musí říct a to natvrdo, jeli stále Bůh u něj na prvním místě nebo je to už něco jiného a to bych nazval závislost s „Z“. Druhá věc je fyzická – závislost na alkoholu, nikotinu, kávě, … Ano tělo si na ty látky zvykne a žije s nimi. Kdy tedy poznat, že jsme na těchto věcech závislý s „z“. Naše tělo je chrám Páně. Neměly bychom ho ničit a měli bychom se o něj starat. Ale co všechno tělu škodí? …
Nechci na tuto otázku odpovídat, protože bychom se dostali někam úplně jinam.

Závislost s „Z“ – je hřích, měli bychom se jich co nejvíce vyvarovat. Pán Bůh má být u nás na prvním místě a tím bych asi i skončil. Každý s Vás si o tom bude myslet své, mnozí se shodnete, ale důležitější je láska – láska mezi námi a tolerance, ale i na druhou stránku i pomoc a „opravení“ názoru.

Štěpán Groll