PWF 6

21. - 23. 9. 2012

Snad vám nebude moc vadit, když budu mít na rozdíl od každodenních novinek dobré zprávy.

V takovém případě – rovnou k věci! První dobrá zpráva, na Travné stále není signál. Nic samozřejmě nebrání tomu, vzít si mobil na výlet, ale proč to, že. „Bezsignál“ výborně ladí k celé akci, skutečně pak na sebe máme čas, na diskuse, povídání – a je to znát i na společných programech, modlitbách, zpěvu. Když tam přijedete, nejste součástí velkého davu, ani jeden z jednotlivců, co by hráli každý za sebe. Technická poznámka: na zapadnutí do kolektivu stačí pět minut – praktická, uživatelsky vstřícná akce, není-liž pravda?

O program se nám starali Mitch, který působí jako misionář v křesťanském občanském sdružení Křižovatka Olomouc, se svou slečnou Mončou. Jejich programy rozhodně byly dobře připravené a podnětné. Pátek večer, který měl na starosti Mitch, jsme sice my pozdě příchozí nestihli, ale nepochybně byl výborný; všichni vypadali zamyšleně a vyloženě jako po intenzivní diskuzi.Povídání na sobotu večer, které se stejně jako zbytek programu točilo okolo otázky „Co je pravá bohoslužba?“ (ano, měl jsem to uvést na začátku; autor myšlenky a organizátor PWF Martin si může stěžovat, bude-li chtít – ale to on určitě nebude) ...měla připravené Monča. Původně mělo být určené pro dítka školou povinná, ale to taky není od věci, ne? Musíte se spokojit s jednoduchými vysvětleními, ale názornost, zábavnost a Mončino osobní zaujetí stálo o poznání výš. Jestli se chcete dodatečně přidat, nalistujte si Ř 12,1-2.

Hudební dílna samozřejmě byla, s předvedení toho, co jsme nacvičili, během nedělních bohoslužeb v Javorníku. A jestli můžu dodat osobní poznámku, večerní modlitba formou vícehlasých písní z Taizé byla ještě lepší – vlastně nesrovnatelně. Další dílny taky byly: průběžná dílna formou práce v kuchyni (mimochodem, velmi úspěšná dílna, kdy já měl naposledy langoše?), literární dílna taky, i když se až na posledního Mohykána (respektive mohykánskou ženu) přesunula do hudební. Ale komu by to vadilo...

Výlet podle očekávání krásný, výhledy nádherné (komu by vadilo mrholení?). Opět jsem si potvrdil, že kochat se dá i v mlze, kterou dokáže vyrobit jedině Krakonoš (případně jeho bratranec v Alpách).

A už poslední poznámka: Katka s Martinem dole v domě krásně připravili modlitební místnost s ohněm v krbu. Nezíská tím celé setkání něco podstatného navíc?

Filip H. Härtel